Růže z papíru

Brontosauři

Do tvých oči jsem se zbláznil
a teď nemám, nemám klid,
hlava třeští, asi tě mám rád,

Stále někdo řiká
vzbuď se, věčné trhá nit,
studenou sprchu měl bych si dát.

Na pouti jsem vystřelil
růži z papíru,
dala sis jí do vlasů,
kde hladívám tě já,
v tomhle smutným světě
jsi má naděj na víru,
že nebe modrý ještě smysl má.

Přines ‘ jsem ti kytku,
no co koukáš, to se má,
tak jsem asi jinej, teď to víš,

Možná trochu zvláštní
v dnešní době, no tak ať,
třeba z ní mou lásku vytušíš.

Na pouti jsem vystřelil
růži z papíru,
dala sis jí do vlasů,
kde hladívám tě já,
v tomhle smutným světě
jsi má naděj na víru,
že nebe modrý ještě smysl má.