Máš na patách kus dehtu,
to od pražců, cos’ šlapal tmou,
Jak vydech’ jsi si,
když jsi nechal všechno špatný za sebou

Ten šedivej prach cesty,
čistej mám vlastně rád
Proti špíně města,
připadá ti jako chrám

Jdou nocí a pražce se houpaj’
A do kopců stoupaj’, maj’ měsíce stín,
Maj’ naruby snad život svůj,
Jak děti chtěj’ si hrát

Tam smáli se ti všichni,
tady si tě každej ctí,
To proto, že jsi jeden z nich,
jeden z nich, a každej to ví,

A možná umíš s lasem
anebo vařit dobrej čaj,
Ta hra má jméno Člověk,
tak ji nezkaž, jdi a hraj

Jdou nocí a pražce se houpaj’
A do kopců stoupaj’, maj’ měsíce stín,
Maj’ naruby snad život svůj,
Jak děti chtěj’ si hrát