Menu Title

NA KAMENI KÁMEN

1985

Brontosauři - Na kameni kámen

  1. Ješitnej chlap / 3:01
  2. Hlídej lásku skálo má / 2:19
  3. Generační / 1:33
  4. Růže z papíru / 2:19
  5. Toulám se / 1:58
  6. Osadní píseň / 4:06
  7. Tulácký ráno / 2:33
  8. Valčíček / 2:04
  9. Hejna včel / 2:49
  10. Hrášek / 2:22
  11. Zrnka / 2:18
  12. Signály / 2:07
  13. Jarní tání / 2:25
  14. Na kameni kámen / 2:34
  15. Brdskej kemp / 3:20

Ješitnej chlap

Zapomeň, lásko, na to, že já
jsem jenom ješitnej chlap,
že věčnej strach, abys byla jen má
dělá ze mě horšího snad.

Jsi milá tak, že jako mrak jsou chvíle, kdy jsem sám,
kdy necítím tvůj dech na ústech svých,
jsi hezká tak, že jako mrak jsou tváře těch, co znám,
a pokřik vran je každej jinej smích.

Snad ďábel sám mi napovídá,
když pláčeš kvůli mně,
jsem trdlo, který zapomíná,
jak málo lidí jako ty je.

Jsi milá tak, že jako mrak jsou chvíle, kdy jsem sám,
kdy necítím tvůj dech na ústech svých,
jsi hezká tak, že jako mrak jsou tváře těch, co znám,
a pokřik vran je každej jinej smích.

Každej den, i když mračím se snad,
provázíš můj každičkej krok,
v myšlenkách, slovech pořád jen rád
ozývá se: lásko, vždyť já jsem cvok.

Jsi milá tak, že jako mrak jsou chvíle, kdy jsem sám,
kdy necítím tvůj dech na ústech svých,
jsi hezká tak, že jako mrak jsou tváře těch, co znám,
a pokřik vran je každej jinej smích.

Hlídej lásku skálo má

Jak to v žití chodívá, láska k lidem přichází
přijde, jen se rozhlédne a zase odchází
mě potkala ve skalách, šel bosej, jenom tak
měl svý džíny vybledlý, na zádech starej vak.

Hlídej lásku, skálo má, než se s ránem vytratí
čeká na nás těžká pouť, až se s ránem vytratí
mezi lidma je těžké plout, až se s ránem vytratí
víš, co umí člověk, pojď, než se s ránem vytratí.

Když mně ahoj povídá, s úsměvem mě pohladí
prý jsem jedna z mála snad, co jí tulák nevadí
sedli jsme si na stráni, dole zpíval řeky proud
den zmizel za obzorem, stín skryl náš tichej kout.

Hlídej lásku, skálo má, než se s ránem vytratí
čeká na nás těžká pouť, až se s ránem vytratí
mezi lidma je těžké plout, až se s ránem vytratí
víš, co umí člověk, pojď, než se s ránem vytratí.

Generační

Toulám se klínem skal s tou rukou tvou a s kytarou,
písně, co jsem ti hrál, zní údolím ozvěnou.

Ty chvíle mám rád, když jde den, den už spát,
stín tuláků, ohňů dým,
pláč stromů na stráních, když je vítr ohýbá,
jako nás divná doba bláznivá.

Mávám ti, lásko má, zbývá už jen, jen pár chvil,
na kámen teď napíšem pár řádek kdo, kdo tu byl.

Ty chvíle mám rád, když jde den, den už spát,
stín tuláků, ohňů dým,
pláč stromů na stráních, když je vítr ohýbá,
jako nás divná doba bláznivá.

Růže z papíru

Do tvých oči jsem se zbláznil
a teď nemám, nemám klid,
hlava třeští, asi tě mám rád,

Stále někdo řiká
vzbuď se, věčné trhá nit,
studenou sprchu měl bych si dát.

Na pouti jsem vystřelil
růži z papíru,
dala sis jí do vlasů,
kde hladívám tě já,
v tomhle smutným světě
jsi má naděj na víru,
že nebe modrý ještě smysl má.

Přines ‘ jsem ti kytku,
no co koukáš, to se má,
tak jsem asi jinej, teď to víš,

Možná trochu zvláštní
v dnešní době, no tak ať,
třeba z ní mou lásku vytušíš.

Na pouti jsem vystřelil
růži z papíru,
dala sis jí do vlasů,
kde hladívám tě já,
v tomhle smutným světě
jsi má naděj na víru,
že nebe modrý ještě smysl má.

Toulám se

Toulám se klínem skal s tou rukou tvou a s kytarou,
písně, co jsem ti hrál, zní údolím ozvěnou.

Ty chvíle mám rád, když jde den, den už spát,
stín tuláků, ohňů dým,
pláč stromů na stráních, když je vítr ohýbá,
jako nás divná doba bláznivá.

Mávám ti, lásko má, zbývá už jen, jen pár chvil,
na kámen teď napíšem pár řádek kdo, kdo tu byl.

Ty chvíle mám rád, když jde den, den už spát,
stín tuláků, ohňů dým,
pláč stromů na stráních, když je vítr ohýbá,
jako nás divná doba bláznivá.

Osadní píseň

Na břehu řeky Sázavy
je tichý, klidný kraj
na břehu řeky modravý,
tam osadu prej maj

Když měsíc kraj ten ozáří
a peřej zašumí
tu kamarádí z osady
si s lesem rozumí.

Každý, kdo patříš mezi nás,
víš co je kamarád
každý, kdo musel odejít,
tak vrátil by se rád
Toronto má osado,
svým krajem kouzelným
říčko, moje Sázavo,
jen u vás je dobře, to já vím.

Ozvěna hlasy navrátí,
když soumrak přišel tam
tu kamarádi z osady
nechtějí být nikdo sám

Oheň zaplál černou tmou
a píseň lesem zní
mraky letí oblohou,
jen stromy tiše spí.

Každý, kdo patříš mezi nás,
víš co je kamarád
každý kdo musel odejít,
tak vrátil by se rád
Toronto má osado,
svým krajem kouzelným
říčko moje Sázavo
jen u vás je dobře,
to já vím.

Na břehu řeky Sázavy
akáty zašumí
tu kamarádi z osady
i skálám rozumí

Když vláček nocí zahouká,
jdem všichni domů spát
jen vlajka s listem javoru
tu bez nás bude vlát.

Každý, kdo patříš mezi nás,
víš co je kamarád
každý, kdo musel odejít,
tak vrátil by se rád
Toronto má osado,
svým krajem kouzelným
říčko moje Sázavo,
jen u vás je dobře to já vím.

Tulácký ráno

Posvátný je mi každý ráno,
když ze sna budí šumící les
a když se zvedám s písničkou známou
a přezky chřestí o skalnatou mez.

Tulácký ráno na kemp se snáší,
za chvíli půjdem toulat se dál
a vodou z říčky oheň se zháší,
tak zase půjdem toulat se dál.

Posvátný je můj každý večer,
když oči k ohni vždy vrací se zpět,
tam mnohý z pánů měl by se kouknout
a hned by věděl, jakej chcem svět.

Tulácký ráno na kemp se snáší,
za chvíli půjdem toulat se dál
a vodou z říčky oheň se zháší,
tak zase půjdem toulat se dál.

Posvátný je mi každý slovo,
když lesní moudrost a přírodu zná,
bobříků sílu a odvahu touhy,
kolik v tom pravdy, však kdo nám ji dá

Tulácký ráno na kemp se snáší,
za chvíli půjdem toulat se dál
a vodou z říčky oheň se zháší,
tak zase půjdem toulat se dál.

Valčíček

Tuhle písničku chtěl bych ti, lásko, dát,
ať ti každej den připomíná
toho, kdo je tvůj, čí ty jsi a kdo má rád,
ať ti každej den připomíná
toho, kdo je tvůj, čí ty jsi a kdo má rád,
ať ti každej den připomíná

Kluka jako ty hledám už spoustu let,
takový trošku trhlý mý já.
Dej mi ruku, pojď, půjdeme šlapat náš svět,
i když obrovskou práci to dá.

Tuhle písničku chtěl bych ti, lásko, dát,
ať ti každej den připomíná
toho, kdo je tvůj, čí ty jsi a kdo má rád,
ať ti každej den připomíná
toho, kdo je tvůj, čí ty jsi a kdo má rád,
ať ti každej den připomíná

Fakt mi nevadí, že nos jak bambulku máš,
ani já nejsem žádný ideál,
hlavně co uvnitř nosíš a co ukrýváš,
to je pouto, co vede nás dál.

Tuhle písničku chtěl bych ti, lásko, dát,
ať ti každej den připomíná
toho, kdo je tvůj, čí ty jsi a kdo má rád,
ať ti každej den připomíná
toho, kdo je tvůj, čí ty jsi a kdo má rád,
ať ti každej den připomíná.

Hejna včel

Nějak umírá nám láska,
my jako hejna divejch včel
jdeme dál.

Každej vztah je vlastně sázka
každý ráno může zmizet,
my jdeme dál.

Řekněte, kdopak za to může,
kdo z nás má právo něco brát,
kdo učil lidi zlobu dýchat,
kdo na vojáky chce si hrát

Už zase bohatejch je spousta,
a čím víc peněz, lásky míň,
my jdeme dál.

A tak nám zbývá jenom doufat,
že už zítra, zítra snad
budeme dál.

Řekněte, kdopak za to může,
kdo z nás má právo něco brát,
kdo učil lidi zlobu dýchat,
kdo na vojáky chce si hrát

Nějak umírá nám láska,
my jako hejna divejch včel
jdeme dál…

Hrášek

Jak v mořích slunce s tmou se ztrácí
a pokřik racků šel už spát,
tak utekla nám láska, jó, to se stává,
a najednou tě, holka, nemám rád.

Mám dost už těch tvejch věčnejch nářků
a prožárlenejch hloupejch scén,
tak někdy zase brnkni, jó, to se stává,
prostě táhne mě to z kruhu ven.

Já půjdu až tam na místa, kde už to znám,
pár stromů, ohniště a tunel a trať,
a kašlu na celej svět, v něm v tobě zas jsem se splet,
a postý řeknu sobě: hloupneš, tak plať.

Jak nabobtnalý klíčky z hrášku
byly cíle tvý, a já chtěl víc,
já předělat chtěl svět, jó, to se stává,
kolik bylo nás, a stále nic.

Tak pozdravuj ty svoje šminky, lásko,
a do zrcadla zkoušej řvát,
holt utekla nám láska, jó, to se stává,
a najednou tě, holka, nemám rád.

Já půjdu až tam na místa, kde už to znám,
pár stromů, ohniště a tunel a trať,
a kašlu na celej svět, v něm v tobě zas jsem se splet,
a postý řeknu sobě: hloupneš, tak plať.

Zrnka

Už dávno se mi stejská,
tak ti, lásko, píšu, že bych tě moc chtěl,
když dívám se ti do očí,
tak jak bych správný slova zapomněl.

Uspěchaná doba hledá zrnka vztahů,
z kterých mír a klid by vstal,
a není lepší lék než láska,
s ní by o sto roků lidé byli dál.

Už dávno se mi stejská,
a teď koukám kolem sebe ještě víc,
do zavřených srdcí slunce
těžko cestu hledá, odlétne a nic.

Uspěchaná doba hledá zrnka vztahů,
z kterých mír a klid by vstal,
a není lepší lék než láska,
s ní by o sto roků lidé byli dál.

Jak dávno se mi stejská,
tak ti, lásko, píšu, že bych tě moc chtěl,
po horách se s tebou toulat,
počítat hvězdy v noci rád mám, to bych chtěl.

Uspěchaná doba hledá, zrnka vztahů,
z kterých mír a klid by vstal,
a není lepší lék než láska,
s ní by o sto roků lidé byli dál.

Signály

Cesty jsou blátem posedlý, vzduch jarní vůní zavoní
z kouřovejch signálů
a bílý stopy ve skalách umyje slunce jako prach
na cestách tuláků.

Zas bude teplej vítr vát a slunce skály kempu hřát,
tak ahoj, slunce, vítej k nám,
písničku první tobě dám a budu hrát.

V noci je ještě trochu chlad a rána nedočkavý snad,
no, já mám čas,
stejně se zimě krátí dech, pod stromy narůstá už mech
a já mám čas.

Zas bude teplej vítr vát a slunce skály kempu hřát,
tak ahoj, slunce, vítej k nám,
písničku první tobě dám a budu hrát.

Jarní tání

Když první tání cestu sněhu zkříží
a nad ledem se voda objeví,
voňavá zem se sněhem tiše plíží,
tak nějak líp si balím, proč, bůhví.

Přišel čas slunce, zrození a tratí,
na kterejch potkáš kluky ze všech stran,
Hubenej Joe, Čára, Ušoun se ti vrátí,
oživne kemp, jaro, vítej k nám.
Hubenej Joe, Čára, Ušoun se ti vrátí,
oživne kemp, jaro, vítej k nám.

Kdo ví, jak voní země, když se budí,
pocit má vždy, jak zrodil by se sám,
jaro je lék na řeči, co nás nudí,
na lidi, co chtěj’ zkazit život nám.

Přišel čas slunce, zrození a tratí,
na kterejch potkáš kluky ze všech stran,
Hubenej Joe, Čára, Ušoun se ti vrátí,
oživne kemp, jaro, vítej k nám.
Hubenej Joe, Čára, Ušoun se ti vrátí,
oživne kemp, jaro, vítej k nám.

Zmrznout by měla, kéž by se tak stalo,
srdce těch pánů, co je jim vše fuk,
pak bych měl naději, že i příští jaro
bude má země zdravá jako buk.

Přišel čas slunce, zrození a tratí,
na kterejch potkáš kluky ze všech stran,
Hubenej Joe, Čára, Ušoun se ti vrátí,
oživne kemp, jaro, vítej k nám.

Hubenej Joe, Čára, Ušoun se ti vrátí,
oživne kemp, jaro, vítej k nám.
oživne kemp, jaro, vítej k nám …

Na kameni kámen

Jako suchej, starej strom,
jako všeničící hrom,
jak v poli tráva
připadá mi ten náš svět, plnej řečí,
a čím víc, tím líp se mám.

Budem o něco se rvát,
až tu nezůstane stát
na kameni kámen,
a jestli není žádnej Bůh,
tak nás vezme země – vzduch,
no, a potom amen.

A to všechno proto jen,
že pár pánů chce mít den
bohatší králů,
přes všechna slova, co z nich jdou,
hrabou pro kuličku svou, jen pro tu svou.

Budem o něco se rvát,
až tu nezůstane stát
na kameni kámen,
a jestli není žádnej Bůh,
tak nás vezme země – vzduch,
no, a potom amen.

Možná jen se mi to zdá,
a po těžký noci přijde,
přijde hezký ráno,
jaký bude, nevím sám,
taky jsem si zvyk’ na všechno kolem nás.

Budem o něco se rvát,
až tu nezůstane stát
na kameni kámen,
a jestli není žádnej Bůh,
tak nás vezme země – vzduch,
no, a potom amen.

Na naj na naj …

Brdskej kemp

Každej má tichej kout kam chodívá,
když toulavý boty z kůže vyloví.
Každej má tichej kout co zakrývá
smutek, pláč a kupu hloupejch starostí.

Starej vak si vezme pak odřený džíny,
neslyší míří sám jenom tam,
kde ohně zář zastaví tvůj všední sen,
je to fajn takhle se toulat všedním dnem.

To se stává, že ňákej vlak, že nechytíš,
když chvilku jen jsi zůstal stát na rozcestí.
To se stává, však mně se zdá, marná sláva,
že každej vlak, co kolem jede, ujíždí.

To se stává, a co pak s tím, co dělat dál,
na prázdným nádraží jen málokdo by se smál,
život běží, jenom pozor, tenkrát nastal už čas,
kdy pobořil tenhleten svět i kousek z nás.

I já měl kout, kde každej volnej čas jsem pobyl,
měl jméno, snad to nevím sám, však něco znám.
Měl tisíc krás a tisíc kouzel hezkejch chvil,
však jenom pro ty co mu říkali horskej kemp.

Jednou zrána zmizel náhle a co naděláš,
někdo má rád a někdo nemá, však to znáš,
život běží, jenom pozor, tenkrát nastal už čas,
kdy pobořil tenhleten svět i kousek z nás,
kdy pobořil tenhleten svět i kousek z nás.