Příroda se k spánku chystá,
Hnědne listí, zima jistá,
Přesto slyšíš na cestách tulácký písně hrát.

Svetr navíc, rána studí,
Když tě první mrazík vzbudí,
Teplej čaj, než rozhlídneš se, a zas o kousek dál.

Tak jako vítr, trochu jak blázen,
Ženeš to nocí, ostatní spí,
Nevidíš nebe, nevidíš na zem,
Vidíš pár lidí, co pochopí.

Z poezie paneláků,
Šedejch zdí a metra vlaků
Na nádraží pospícháš, aby sis spravil chuť.

Když se mlhy v lese zvednou,
Známý tváře k ohni sednou,
Ze smutnýho Babylonu zbyde jenom suť.

Tak jako vítr, trochu jak blázen,
Ženeš to nocí, ostatní spí,
Nevidíš nebe, nevidíš na zem,
Vidíš pár lidí, co pochopí.