Mě zmátla ta tvá smutná tvář,
jak od tebe by drátky ke mně vedly.
Hned mi je hůř, říkal jsem si: „Co pak máš?“
Vždycky bouřím se, pomoct bych chtěl,
odnést ten nůž.

Tys řekla: „To nic, pojď sem blíž.“
Dneska v noci nevím proč,
nějak měl jsi mě víc rád.
Něžnější jsi byl, až bylo mi líto,
že ti neumím víc než můžu dát.

A kromě toho víš, tak někdy se říká,
že když chlap má milou doma, je rád.

Posaď se teď, mě poslouchej,
možná blázen jsem, tišší,
a někdy se i zatoulám.
Ale utéct ti, tak to nikdy ne,
na to příliš jsi mi milá.
No tak nebreč, vždyť jsi všechno, co mám.

Říkám: „To nic, pojď ke mně blíž.“
Dneska v noci dobře vím proč,
měl jsem tě víc rád.
Něžnější jsi byla, bylo mi líto,
že ti neumím víc než můžu dát.

A kromě toho víš, tak někdy se říká,
jak chráníš listy, tak roste sad.

Tys řekla: „To nic, pojď sem blíž.“
Dneska v noci nevím proč,
nějak měl jsi mě víc rád.
Něžnější jsi byl, až bylo mi líto,
že ti neumím víc než můžu dát.

A kromě toho víš, tak někdy se říká,
že když chlap má milou doma, je rád.